Historie divize Das Reich

 
 
Home
O nás
Prezentace
Historie divize Das Reich
Naše technika
Akce
Interní zprávy
Odkazy
Kontakty

 

 

 

HISTORIE 2. DIVIZE SS – DAS REICH V LETECH 1939 - 1945

       Znak „Wolfsangel“ označený také jako vlčí hák byl původně pohanským talismanem s magickou silou odhánějící vlky. Jako symbol jej v 15. století používali méně pověrčiví rolníci v období povstání proti žoldákům německých knížat. Z tohoto důvodu byl později považován fašistickou diktaturou za symbol svobody a nezávislosti.

Vznik:

        Počátky lze vystopovat až do období 1. svět. války a jejího posledního roku, kdy vznikly elitní jednotky Stosstruppen (úderné oddíly)

        Jedním ze stoupenců nového pojetí boje byl poručík Felix Steiner, veterán I. svět. války. Podílel se na budování pluku Deutschland, kterému velel v Polsku, Francii a na Ukrajině.

        V každém okrese vytvářeli místní funkcionáři ozbrojené skupiny SS se zhruba stovkou členů, nazvané Stabswache (štábní hlídka). Tyto jednotky se staly základními kameny vznikající vojenské organizace v rámci SS. Poté co členové jednotek Stabswache absolvovali stanovený výcvikový program, stali se z nich příslušníci jednotek Sonderkommando (speciální oddíly), plnící úlohu pomocné policejní síly. Pokud tento oddíl dosáhl velikosti větší než měla armádní rota, jeho velitel jej mohl prohlásit za jednotku politické pohotovosti (Politische Bereitschaft) a zavést vojenskou organizace, v jejímž rámci se příslušníci jednotky rozčlenili do družstev, čet, rot a praporů. Celonárodní síť jednotek politické pohotovosti se poté stala součástí SS – Verfügungstruppen (SS – VT pohotovostních oddílů), které se v roce 1940 přejmenovaly na Waffen – SS.

        Zřejmě nejvýznamnější důstojník v historii Waffen-SS byl Paul Hauser, veterán I. svět. války. V roce 1932 skončil službu v armádě v hodnosti generálmajora, vstoupil do organizace vojenských veteránů. O dva roky později se stal příslušníkem SS – Verfügungstruppen. Po dobytí Polska z pluků "Deutschland", "Germania" a "Der Führer" Hausser zorganizoval jednotnou divizi, která nakonec obdržela označení 2.tanková divize SS Das Reich. Při velení divizi v průběhu operace Barbarossa byl Hausser těžce zraněn a přišel i o jedno oko. Velení divize po něm převzal Willi Bittrich.

 

 

Vývoj označení:

10.10.1939 - 01.04.1940 SS Verfügungstruppe
01.04.1940 - 02.12.1940 SS Verfügungdivision
03.12.1940 - 27.01.1941 SS Division "Deutschland"
28.01.1941 - 5/1942 SS Infanterie Division (motorisiert) "Reich"
5/1942        - 09.11.1942 SS Infanterie Division (motorisiert) "Das Reich"
09.11.1942 - 1/1944 2. SS Panzer Grenadier Division "Das Reich"
17.12.1943 - 27.04.1944 SS Kamfgruppe "Das Reich"
1/1944        - 5/1945 2. SS Panzer Division "Das Reich"

 

Velitelé:

19.10.1939 - 14.10.1941 Oberstgruppenführer Paul Hausser
14.10.1941 - 31.12.1941 Obergruppenführer Willi Bittrich
31.12.1941 - 19.04.1942 Obergruppenführer Mathias Kleinheisterkamp
19.04.1942 - 10.02.1943 Obergruppenführer Georg Keppler
10.02.1943 - 18.03.1943 Brigaderführer Herbert-Ernst Vahl
  19.03.1943 - 29.03.1943 Oberführer Kurt Brasack
  29.03.1943 - 23.10.1943 Obergruppenführer Walter Krüger
  23.10.1943 - 24.07.1944 Gruppenführer Heinz Lammerding
  24.07.1944 - 28.07.1944 Standartenführer Christian Tychsen
  28.07.1944 - 23.10.1944 Brigadeführer Otto Baum
23.10.1944 - 20.01.1945 Gruppenführer Heinz Lammerding
  20.01.1945 - 29.01.1945 Standartenführer Karl Kreutz
  29.01.1945 - 09.03.1945 Gruppenführer Werner Ostendorff
09.03.1945 - 13.04.1945 Standartenführer Rudolf Lehmann
  13.04.1945 - 08.05.1945 Standartenführer Karl Kreutz

         

        Ačkoliv je Das Reich nejstarší divizí Waffen-SS, přesto jí bylo přiděleno označení "druhá". "První" byla Leibstandarte, Hitlerova oblíbená jednotka SS.

        V průběhu II. svět.války SS zformovaly celkem 38.divizí. V březnu 1938 se zúčastnily nekrvavého obsazení Rakouska. Na konci roku 1938 se pluk SS Deutschland a Germania spolu s jednotkami německé armády podílely na obsazení pohraničních území Československa a v březnu 1939 se pluky SS podílely na obsazení zbytku Československa.

 

Bojový křest - Napadení Polska 1.září 1939 (Fall Weiss)

        V jednotce  skupiny armád Sever (neboli "A") v tankové divizi Kempf bojoval pěší pluk Deutschland. Ve skupině armád Jih (neboli "B") bojoval pluk Germania rozptýlený po celé skupině armád. Pluk Der Führer se zatím zdržoval na Šumavě. Jeho noví vojáci právě procházeli výcvikem a s nasazením v Polsku se nepočítalo.

 

Operace Fall Gelb
          
Po dobytí Polska SS Gruppenführer Hausser se svými vojáky opouští město Plzeň a   přesunuje se do Německa, kde se připravují na tažení na západ. 10. května začíná útok na západ. V sestavě 18. armády je zařazena divize SS - Verfügungs, překračuje řeku Másu a spolu s výsadkovými jednotkami dobývá Rotterdam a Haag. Pluk Der Führer, tvořící předvoj 18. armády absolvuje svůj bojový křest.

 

Operace Marita

          V dubnu 1941 Němci zahajují bojovou akci s cílem obsadit Balkán. Divize Das Reich byla dislokována u 12.armády jejíž větší části se nacházely na balkánském území. Divize Das Reich se měla ke sboru připojit po ukončení své cesty z jižní Francie v Rumunsku. Zde se velitel 2.roty průzkumného motocyklového praporu SS - Hauptsturmführer Fritz Klingenberg spolu s deseti muži zmocnil po neočekávaném výpadu a lsti Bělehradu, což uspíšilo ukončení balkánského tažení po 12 dnech. Za tento čin získal Rytířský kříž Železného kříže.

 

Operace Barbarossa

          Již od počátku je divize Das Reich, zdržující se v prostoru na západ od Brestu Litevského, začleněna do skupiny armád Střed pod vedením polního maršála Fedora von Bocka. Svůj první bojový úkol divize obdržela 28.července. Po urputných bojích u Minska, Kyjeva a Smolenska se vojáci divize Das Reich ocitli před branami Moskvy a 1.rota motocyklového praporu ovládla Lenino předměstí vzdálené 17 km od středu města. Po ústupových a zadržovacích bojů v zimě 1941/1942, kdy některé jednotky divize musely být zrušeny byla koncem února divize odvelena do zálohy, aby v březnu zaujala pozice podél řeky Volhy a čelila ofenzivě Rusů. V létě 1942 se divize vrací do Německa, aby prošla reorganizací. Pluk Der Führer byl plně motorizován, průzkumný prapor vyměnil své motocykly za lehké obojživelné automobily Schwimmwagen a stal se 1.praporem nově zformovaného pluku Langemarck, který byl koncem roku rozpuštěn a 1.prapor se tak stává samostatnou průzkumnou jednotkou. Druhou polovinu roku 1942 stráví divize ve Francii.

         V lednu 1943 je divize opět přesunuta na ruskou frontu, aby pomohla skupině armád Jih odrazit ofenzivu Rusů. V průběhu února a března se v okolí města Charkova a městě samotném odehrály tuhé boje a konečně 15.3. bylo město opět obsazeno. Během bojové přestavby byla jednotka reorganizována a připravena na akci Citadela. Divize Das Reich zaujala pozice na pravém křídle u Belgorodu. I přes dílčí úspěchy byla ofenziva zastavena a divize odvelena k řece Mjus, kde se v rámci sboru střetla s ofenzivou Rusů. V polovině srpna se divize vrací do Charkova. Odtud ustupuje na západní břeh Dněpru, potom do Kyjeva a v prosinci již divize nebyla schopna plnit funkce plnohodnotné divize a reorganizovala se. Po celou zimu vedli vojáci bojové skupiny ústupové boje a v březnu 1944 si zbývající vojáci museli probojovat cestu z obklíčení. 8.dubna 1944 vojáci bojové skupiny Das Reich definitivně opouštějí linii východní fronty a přesunují se do Toulouse v jihozápadní Francii. Po doplnění se Das Reich stala plnohodnotnou divizí s více než 15 000 vojáky s 200 obrněnými vozidly, což bylo zhruba 10% tankového potenciálu německých ozbrojených sil v západní Evropě.

 

Nasazení v Normandii:

        V době vylodění vojsk Spojenců se divize nacházela ve vzdálenosti 750 km od pobřeží Normandie. Pokud by se tato divize včas dostala do blízkosti invazních pláží, mohli její mohutné síly zvrátit vývoj situace. 7.června přišel rozkaz přesunu a potlačení odbojových skupin mezi Tulle a Limoges. Přesun byl obtížný kvůli sabotážím a ničením železniční trasy a zvláště pak při bojích s partyzány. SS - Sturmbannführer Heinrich Wulf vyrazil se svým průzkumným praporem na pomoc obležené posádce v Tulle, kde zuřila bitva mezi Němci a příslušníky komunistické odbojové organizace FTP. Po získání kontroly nad městem zjistili důstojníci SS, že komunističtí odbojáři zabili 139 a zranili 40 vojáků posádky a zabili nebo zmrzačili nejméně 40 německých vojáků, kteří se jim vzdali. Pomsta na sebe nenechala čekat a během dopoledne Němci pověsili téměř sto občanů, aniž by měli jediný důkaz o jejich spojení s FTP nebo AS.

        10.června 1944 velitel divize SS - Gruppenführer Heinz Bernard Lammerding konečně obdržel od OKW (Oberkommando der Wehrmacht / Vrchní velitelství branné moci) rozkaz k přesunu na pomoc jednotkám bojujícím proti invazním vojskům Spojenců. Velitel 1.praporu pluku Der Führer SS-Sturmbannführer Otto Dickman - sur - Glane zadržuje FTP dva německé důstojníky a chystá se je zabít. Odpoledne téhož dne vtrhla Dickmanova 3.rota do vesnice a začala provádět domovní prohlídky. Ti kteří nekladli odpor byli nahnáni do několika garáží a stodol a byli postříleni. Ženy a děti byly nahnány do velkého kostela. Poté začali do davu střílet, házet granáty a nakonec kostel uzavřeli a podpálili stejně tak, jako celou vesnici. Celkem bylo zavražděno 642 civilistů. Tyto zločiny posílily neblahou pověst Waffen-SS. Tato krveprolití také vedla ke značnému poklesu aktivity odbojových skupin. Stejně jako na východní frontě sloužily pluky a prapory divize Das Reich i na západě jako "požární sbory" vysílané na nejvíce ohrožená místa bojišť. Caen, Villers-Bocage, Saint Lô, Percy, Mortain. V průběhu ústupových bojů uskutečnila divize rozhodné protiútoky a v oblasti u Falaise, kde Spojenci obklíčili početné německé vojsko se této jednotce podařilo vybojovat průchod pro tisíce vojáků vězněných v obklíčení. Průzkumný prapor a prapor samohybných děl tvořili prostřední bojovou skupinu, která střežila vydobytý průchod, kterým unikl i zraněný SS - Oberstgruppenführer Paul Hausser. Po skončení této záchranné akce divize Das Reich ustoupila přes severovýchodní Francii a Belgii a začala se připravovat na obranu vlasti. 11.září 1944 divize dorazila k Západnímu valu a obsadila 15 km široký sektor mezi Brandscheidem a Leidebornem. V polovině října se divize přesunula do Saurlachu, kde se zabývala výcvikem nových vojáků a byla doplněna novou výzbrojí.

 

Operace "Wacht am Rhein":

           24.listopadu divize ukončila přechod přes řeku Rýn a zaujala pozice v blízkosti Losheimu. Spadala pod velení II.sboru. 18.prosince se k útoku připojují i Das Reich, ale při jízdě na bojiště SS postihly dopravní zácpy a nedostatek pohonných hmot a střeliva. 20.prosince dostala divize rozkaz dobýt Baraque de Faiture, avšak musela dva dny čekat na příjezd pohonných hmot. 23.prosince zahájil pluk Der Führer útok a po překonání tuhého odporu Američanů obsazuje další silniční uzel v blízkosti Belle Haye. Pluk Deutschland téhož dne zaútočil na Odeigne, poté na Manhay a Grandmenil. Koncem prosince Američané vystupňovali svůj tlak na ustupující Němce. Některé jednotky divize byly odveleny ke službě u jiných útvarů. 4.ledna 1945 měla divize opustit bojiště, ale prapory a pluky rozmístěné na různých úsecích fronty se o rozkazu nedozvěděly a pokračovaly dále v boji a utrpěly další ztráty. V polovině ledna se pluk Deutschland vrátil k Západnímu valu.

 

Operace "Jarní probuzení"

          Operace proti Rudé armádě nazvané "Jarní probuzení" se zúčastnila i Waffen-SS. Hitler stáhl své divize ze západní fronty a vyslal je na "linii Margaret". V sestavě 6.tankové armády SS je začleněna i divize Das Reich. Ofenziva se měla uskutečnit v blízkosti jezera Balaton.

6.března 1945: Časné jarní tání,rozlehlé bažiny, potoky bahna, nedostatek mužů a sílící odpor Rusů zpomalil a nakonec zastavil německý útok. 16.března začal ruský útok a poté co ruské tanky objely město Székesfehérvár, prakticky obklíčily 6. tankovou armádu SS. A opět divize Das Reich urputně bojovala za udržení úzkého průchodu, který armádě poskytoval možnost úniku. Při těžkých ústupových bojích Das Reich došla až k Vídni a koncem března Sepp Dietrich pověřil divizi obranou mostů přes Dunaj a pluk Der Führer obsadil východní předměstí Leopolsdorf. Vojáci divize se s ruskými vojáky utkali v krutých bojích dům od domu trvajících devět dní. 9.dubna se divize soustředila u Florisdorfského mostu. Vojáci vykopali zákopy v parcích a na sportovištích, domy změnili v pevnosti a drželi prostor do 12. dubna. Poté se německá vojska začala stahovat z města, které 13.dubna padla Rusům do rukou. Větší část divize dostala rozkaz k pochodu k Drážďanům. Mezitím větší část pluku Deutschland dorazila do Pasova a pomáhala zde s odražením americké ofenzívy - Pluk Der Führer se nacházel na jihu Československa. Tankový pluk vedl boj na zdrženou v blízkosti Saint Pöltenu.

 

Československo

      Bojová skupina Der Führer byla narychlo sestavena  severně od Drážďan ve vesnici  Arnsdorf a časně ráno 6.5.1945 vyrazila pod velením Sturmbannführera Otto Weidingera a tvořily ji tyto jednotky.

ü 4.pluk pancéřových granátníků SS bez 3. a 4.roty I.praporu

ü 2.obrněný průzkumný prapor SS - rota obrněných automobilů

ü 2.dělostřelecký pluk SS - II.oddíl

ü 20.obrněný průzkumný oddíl 20. tankové divize Wehrmachtu - rota obrněných automobilů

ü I.protiletadlový sbor Luftwaffe - rychlopalná děla na polopásových vozidlech

Celkem asi 4000 mužů ke kterým se ještě přidala těžká obrněná auta různých verzí i šestikolky Puma s kanóny ve věži z posádky v Klecanech.

       Odpoledne se tato bojová skupina střetne s povstalci v dolních Chabrech, které po několika hodinách vytlačí směrem ke Kobylisům. Dopoledne 7.5. začíná útok na Trojský most. Útočící jednotky jsou donuceny použít tanky i dělostřelectvo, přesto až třetí útok na most je úspěšný a v podvečer si němci vytvářejí

poměrně slušné předmostí. I další postup je díky barikádám zdlouhavý a tak nacisté využívají na rozebrání barikád civilní obyvatelstvo, které je po celou dobu jednotkami SS terorizováno a vražděno. Po celou noc se s přestávkami bojuje a útočníci se dostávají na Myslbekovo náměstí a k Dělnické ulici. Hlídky SS pronikají až k holešovickému přístavu.

      Ráno 8.5. nařizuje velitel Prahy generál Toussaint německým jednotkám zastavit boj, což ale jednotky SS ignorují. Téhož dne vysílá holešovické velitelství několik parlamentářů do štábu SS Sturmbannführera Weidingera v Kobylisích. Díky nepřehledné situaci, nedostatečném spojení, barikádám a umíněnému jednání jejich velitelů se jednání protahují a velitel bojové skupiny dává rozkaz k dalšímu útoku na Holešovice. Na tento útok je připraveno velké množství tanků a obrněných vozidel, které ještě do bojů v Praze nezasáhly. Osud je však milostivý a parlamentáři narážejí na vozy švédského Červeného kříže a generála Toussainta, který bojové skupině Der Führer dává přímý rozkaz a jsou vyjednány podmínky odchodu z Prahy. Večer v 19:15  vyráží čelo kolony směrem na západ, na cestu do amerického zajetí. Kolona čítá na 1000 vozidel, které odvážejí i raněné vojáky z lazaretního vlaku stojícího na nádraží. Dne 9. května bojová skupina Der Führer dorazila do Rokycan, kde se vzdala 2.americké pěší divizi. Zbytek divize Das Reich kapituloval nedaleko Drážďan.

 

Použitá literatura:

SS-Division "Das Reich" 1940 - 45, autor: Jacek Solarz

Das Reich, autor: Gregory L. Mattson

Historie a vojenství 3/2002, autor: Tomáš Jakl

Barikáda z kaštanů, autor: Jindřich Marek